Napsali o nás: NAL podporuje sebeorganizaci pražských lidí bez domova

NAL podporuje sebeorganizaci pražských lidí bez domova
Nová antikapitalistická levice v Praze se začátkem ledna 2011 připojila k podpoře projektu skupiny ACORN-CC na sebeorganizaci lidí bez domova. V rámci tohoto projektu se na okraji hlavního města vytváří svépomocí zdola tábor zajišťující bydlení, pracovní uplatnění, vzdělávání a celkovou důstojnou lidskou existenci skupině bezdomovců. Projekt „Kibuc Čihadlo“ je postaven na společném vlastnictví, dobrovolné dělbě práce, rovné distribuci užitných věcí a potravin a kolektivní aktivitě. Lidé v táboře si svůj domov dělají sami, sami si o sobě rozhodují, sami si plánují svoji budoucnost. NAL tuto činnost podporuje a k pomoci vyzývá i veřejnost, které přijde tato aktivita sympatická, tak jako nám.

Proč podpořit projekt „Kibuc Čihadlo“?

Téma bezdomovců se v Praze výrazným způsobem zapsalo do kampaně před loňskými komunálními volbami. Hned z několika politických stran – od ODS, Věcí veřejných i ČSSD – se proti lidem bez domova snesla ostrá palba: mluvilo se o potřebě jejich koncentrace do tábora na okraji města, o nutnosti vytvořit proti nim speciální jednotku městské policie, aby Praha 5 „zůstala čistá“, byli paušálně házeni do jednoho pytle s narkomany a zločinci. Prostě a jednoduše se proti nim cíleně směřovala frustrace lidí z prohlubující se hospodářské a sociální krize kapitalismu.

Situace kolem voleb ale podtrhla také fakt, že stát, prokapitalistické politické strany a prosystémová média se v případě potřeby nejen výslovně uchylují k ostrakizování obětí kapitalismu jako pachatelů různých problémů a zla, ale také mají imanentní potřebu tyto oběti oloupit o všechny další lidské tj. aktivně-tvůrčí stránky. Bezdomovci jsou objektivizováni jako pouhý statisticky měřitelný, tříditelný a manipulovatelný substrát.

Všeprostupující dominující neoliberální ideologie vykládá jejich životní osud jako důsledek vlastního selhání v nevyužití „příležitostí“ a „rizik“. V rámci ní tak jsou bezdomovci pouhý pasivní materiál, se kterým je v horším případě nutno nakládat jako s odpadem (návrhy na umístění tábora do lokalit skládky a spalovny mluví v tomto za vše), v lepším případě je lze brát jako pasivně spolupracující „klienty“, kteří dělají, co se od nich chce a pokud se v této roli Pavlovova psa v ghettu sociální laboratoře osvědčí, může je „experimentátor“ odměnit nějakou tou dobrotou z charity.

Ve světle těchto sociálně podmíněných klamavých zdání je někdy docela obtížné vidět vlastní skutečnost, že mnoho lidí bez domova trpně nepřihlíží vlastnímu skonu, ani se mechanicky nechová podle instrukcí ordinované „klientům“, ale aktivně a dosti svobodomyslně žijí, organizují se po svém, uzavírají přátelství i svazky, bojují za svá práva – prostě jsou jako ostatní lidé.

Na podzim minulého roku se pod záštitou organizace ACORN-CC (Asociace za komunitní organizace a okamžité sociální reformy – Společnost přátel a kamarádů) spojil menší kolektiv pražských bezdomovců, který na okraji Prahy v Točné vytvořil svoji vlastní obytnou komunitu – „Kibuc Čihadlo“. Již z názvu je patrné, že inspirací tomuto projektu byly kibuce - židovská samosprávná střediska dobrovolně uplatňující rovnou dělbu práce stejně jako rovnou distribuci výrobků, společné vlastnictví hlavních zdrojů obživy a celkově kolektivní život. Kibuc Čihadlo se hodlá těchto zásad držet.

Lidé, kteří kibuc obývají, rozbíjí falešné představy o bezdomovcích, co nic neumí. Jsou mezi nimi lidé, kteří byli režimem před rokem 1989 vyznamenáni jako vzorní pracovníci v těžbě uhlí nebo na dráze. Sami si budují své sídlo, sami si vaří, perou, udržují pořádek, společně se baví a vzdělávají. Před Vánocemi vyráběli adventní věnce, nyní plánují chovat králíky. Tak funguje pro lidi bez domova místo života jako protiklad živoření v plánovaném Janečkově koncentráku u městské skládky.

Celý projekt jde vysoce za rámec (systému neškodné a povolné) charity, a proto je ctí NAL jej veřejně podpořit.